„Táta, já a kriminál 50. let“

V jednom výjimečném válečném filmu říká v závěru jeho scénárista ústy jednoho z přeživších vojáků ardenské bitvy: „Některá slova, sny a naděje nikdy nepatří na papír…“
Ten voják neměl dle mého mínění zcela pravdu. Myslel to asi dobře, hrůzy, které viděl a měl za sebou, ho k tomu nepochybně opravňovaly, i když…

A tak jsem se rozhodla já, Miroslava Mezuliáníková-Bočková, splnit si své dávné předsevzetí. Uložit „na papír“ svůj příběh, příběh dcery politického vězně 50. let. Založením svých stránek a jejich obsahem bych chtěla poukázat  na důsledky postojů, činů a jejich následků pro mého otce Františka Mezuliáníka, politického vězně 50. let, které výrazně ovlivnily i život můj mezi čtvrtým a devatenáctým rokem. S některými aspekty jeho neblahého osudu se potýkám dodnes…

Jde o život člověka, jednoho z mnohých, který byl uvězněn téměř 15 let v komunistických věznicích pro svůj názor a pokus postavit se aktivně proti totalitě, pak se s podlomeným zdravím vrátil, ale nebylo tu pro něho místo. A tak jeho život byl opět naplněn jenom strádáním duševním i tělesným. A to až do jeho smrti v roce 1968. Pro nás, jeho rodinu, to nebylo o moc snazší…

O tom všem bych chtěla na těchto stránkách zachovat svědectví a postupně je doplňovat o další poznatky a střípky ze života mého i rodiny, pokud mi to osud dovolí.

 Některé odkazy na cizí zdroje na těchto a dalších stránkách nemusí být s ohledem na případný větší časový odstup nebo jejich neexistenci již funkční. Za to se omlouvám.

říjen 2007; březen 2010; červen 2010; červenec 2010; červen 2011; srpen 2012; duben 2015